Od října 2010 do dubna 2011 je v Praze možno shlédnout v Náprstkově muzeu výstavu věnovanou gejšám a samurajům. Lze vidět jedno samurajské brnění, odhaduju cca 30 mečových souprav a čepelí, dále asi 500 mečových záštit a další samurajské vybavení a oblečení, svitky a jiné věci. Pak je možno vidět x věcí z denní potřeby gejš – jako kimona, hudební nástroje, polštáře, dýmky, čajové a jídelní soupravy, jehlice do vlasů, hřebínky atd. atd. V dalším sále jsou vystaveny různé dřevoryty a tušové malby, které mě upoutaly svojím detailním zpracováním. Ke všem artefaktům výstavy lze nalézt nestručné popisky, takže lze strávit na výstavě lehce i půl dne.

Přiznám se, že jsem především fotil samurajskou část a vše bylo foceno přes sklo. Mečové zášity jsem nefotil, jelikož se dá koupit DVD s katalogem záštit ( cena myslím 200 Kč ), kde jsou cuby zachyceny s fotkami, popisem i vysvětleními. Katalog k výstavě je též k dispozici, ale cenu nevím. Také jsem nevyfotil nic z místnosti, kde jsou kresby, tušové malby a dřevoryty.
Osobně mě nejvíc na výstavě zaujalo detailní zpracování součástek na soupravách a cubách a pak také samotné čepele. Jak bylo uvedeno v informacích k výstavě, tak v minulých letech byly restaurovány Viktorem Hasuhanou a ohledně toho se na popiscích k čepelím objevují komentáře o původním stavu či průběhu restaurování. Některé čepele si nesou pozůstatky z bojů (záseky či zřejmě poškození od hrotů šípů). U několika čepelí mě překvapila jejich velká robustnost u hřbetu. Na jiných zase to, co se na nich objevuje pod různým úhlem pohledu pod perfektním nasvícením ve vitrínách. Na některých bylo vidět, že jejich ostří je již „unavené“ a v historii si prošly svým. Kdyby uměly mluvit, tak by pověděly svoje příběhy… Upoutaly především mojí pozornost čepele ve vitrínách pod číslem 1(wakizaši z období Tenšó s podpisem Bišú Osafune Tadamicu), č.2 (kótó katana z období Muromači, podpis Bišú no kuni Osafune Sukesada) a č.4 (kótó katana z období Muromači, podpis Izumi no kami Kanemicu) . Pokoušel jsem se zachytit textury čepelí při focení, ale více méně bez úspěchu.

Ještě se vrátím ke koširae mečů. Přišlo mi, že na rukojetích byly hodně robustní ozdoby (menuki) – jedno s kaprem je vidět na fotkách. Samozřejmě vše krásně řemeslně zpracované s malými detaily. Pod opletem na rukojetích byly velmi výrazné, velké a symetrické výstupky (kameny) na same (kůži z rejnoka). Některé saji jako by svítily, zřejmě ve svém laku měly nějaké přímesy, či částečky něčeho, co jinak láme či odráží světlo.

Na zbroji jsem také obdivoval řemeslné detaily a udělal několik fotek. Zbroj pokrývala větší část těla toho, kdo ji nosil a nebylo chráněné snad jen podpaždí, vnitřní strana předloktí a místa kolem krku a hlavy pod helmou a též možná zespodu podbřišek.

Toť stručně o výstavě. Vidět vše na živo je určitě lepší. Níže jsou nějaké fotky z výstavy, co jsem nafotil. Fotky byly zmenšeny pro web na velikost 50kB/fotka. V původní velikosti fotky (cca 2,5 MB/fotka) jsem ochoten dát komukoliv a pro jakékoliv užívání – kontakt přes komentáře k článku.

[Show as slideshow]

1 2 3 ►

Stejně jako v minulých letech, i letošní druhý zářijový víkend (11.-12.9.2010) patřil semináři pod vedením šéfa Šinbukanu, senseie Victora Cooka (7. dan iaidó Renši) a jeho asistentů, tentokráte v Praze. Hlavní náplní byl podrobný rozbor všech dvanácti forem ZNKR. Sensei Cook přitom zvolil postup, při němž nejprve nechal každou formu předvést „demonstračním týmem“ složeným ze šarží od 4. danu výše, a podle toho co viděl, upozorňoval na nejčastější chyby. Všeobecně bylo hodně času věnováno výkladu, včetně čerstvých novinek z generálního štábu ZNKR, mezi které patří např. momentálně správná výška cuky při úvodním úderu šíhó-giri (vodorovně). Největší důraz sensei kladl na správnou pozici nohou a stabilní postoj. Také opakovaně zdůraznil, že neexistuje žádná výmluva pro zanedbávání cvičení, neboť iaidó je možné praktikovat ve volných chvílích i bez meče, právě s důrazem na pohyb celého těla. Vlastní sekání mečem je sice také důležité, ale musí nutně stát na pevném postoji a dobré práci nohou a boků.
Jelikož byly jednotlivé katy diskutovány velmi podrobně, během prvního dne se dostalo jen na prvních devět, zbylým třem pak bylo věnováno nedělní dopoledne. Poté proběhlo rozdělení na ty, kteří se chystali na odpolední zkoušky do 1. danu a na ostatní, s nimiž sensei Cook procvičoval základy korjú. Adeptům na zkoušky se obětavě věnoval Vláďa Hyndrák a Terry Cooková a myslím, že všichni pod jejich vedením učinili velký pokrok. Konec konců i Terry Cooková na závěr poznamenala, že nevidí mezi adepty na zkoušky nikoho, jehož iaido by se dalo označit jako „rubbish“ :).
Nepočítal jsem přesně, ale závěrečných zkoušek se zúčastnilo celkem nějakých 20-30 duší a pokud je mi známo, všichni uspěli, včetně zástupců Kokki dojo (Václavové Čaloun a Máša a Honza John). Dá se asi říci, že do úrovně 1. danu musí člověk udělat opravdu zásadní chyby, aby zkouškami neprošel, přičemž seminář byl zaměřen takovým způsobem, aby se ten kdo jím prošel, absolvoval, dokázal velkým chybám vyhnout.
Nezbývá tedy, než všem úspěšným pogratulovat a především poděkovat všem učitelům za jejich čas a členům Šinbukanu za to, že na sebe vzali břemeno organizace celé akce.

Honza

Níže jsou nějaké fotky ze sobotní odpolední části semináře, kde Victor Cook vysvětluje či upřesňuje ZNKR Seitei iai kata Morote cuki, Sanpó giri, Ganmen ate. Na jiných fotkách je vidět cvičení lidí z „demonstračního týmu“ i cvičení všech lidí na semináři.

[Show as slideshow]

První květnový víkend Tenšin dódžó pořádalo seminář iaidó s Vláďou Hyndrákem. Vyrazili jsme už v pátek v podvečer, ale do Zlína dorazili až v sobotu 🙂 . Na Vysočině se snad v každé vísce upalovaly čarodejnice a veliké plameny o tom dávaly svým světlem do okolí znát. Přišlo mi to, jako by vesnice soutěžily v tom, čí vatra bude mít větší plameny. 6 metrová výška plamenů nebyla nic zvláštního – akceschopným sborům dobrovolných hasičů vivat a poklona. Přiznám se, že by mě nenapadlo, že do Zlína se z Budějc jezdí přes Rožnov pod Radhoštěm a ten páteční večer jsem tak jeli. Příčinnou byla Vláďovo upřímná nabídka pomoci bezradnému páru lidí u benzínky nedaleko Brna, jenž měli poruchu s autem. Tak jsme je prostě do nějaké vesničky u Rožnova dovezli. Věřím, že těm lidem Vláďovo nabídka musela připadat, jak z jiného světa – uskutečnění křesťanské pomoci bližnímu svému nebo budhistického altruismu. My Jihočeši neznalí moravského zeměpisu, jsme předpokládali, že vesnička, jenž má v názvu slovo Bečva bude blízko Zlína, ale po té co jsme při jízdě zjistili, jak je to doopravdy, tak to pak už nikdo moc neřešil a prostě se jelo. 🙂 Dlouho po půlnoci jsme dorazili do Tenšin dódžó a do rána tvrdě spali.

Následovaly dva dny cvičení iaidó kata a technik s bokutó ve dvojicích. Na seminář přijelo celkem tak 20 lidí, co jsem pochytil, tak asi samí Češi a Moravané a také Japonka Tomoko, jenž v Bratislavě učí japonštinu. Tentokrát Vláďa začal také od kihonu a vysvětlil ovládání těla dle poučky aši-koši-te. Vyčerpávajícím způsobem objasnil práci nohou, práci boků a práci rukou. Na každou část se dělalo mnoho cvičení, tak že člověk pochopil, jak se to či ono může naučit. Dalším předmětem našeho snažení bylo pochopení a naučení se provádět techniky v kikentaiiči ( souhra energie, meče, těla do celku ). Také další esence iaidó jako mecuke (způsob dívání nebo pozorování), heijóšin (bežná mysl), kokjú (dýchání), tanden (používání středu těla, rovnováhy, plnění oblasti břicha) , zanšin (pozornost, bdělost) a jiné … byly probrány ve vztahu kihonu i kata. Sobotní cvičení se odehrávalo ve velké tělocvičně s krásným výhledem na zlínské kopce a v sousedství říčky, jenž obývala nutrie. My uvnitř tělocvičny jsme se po zbytek odpoledne věnovali obsahu prvních 6 ZNKR Seitei kata. Jelikož následující víkend jsou v Turčianských Teplicích zkoušky, tak to byla vlastně příprava na ně. Po 5.hodině odpoledne cvičení skončilo a sobotní večer proběhl v rámci zajímavých diskuzí ohledně všeho možného, hlavně iaidó a jap. kultury a k tomu jídlo a pití – prostě hospoda s iaidistama. Tomoko projevila znalosti slovenštiny a angličtiny, Vláďa zase znalosti japonštiny. Nijak jsme to diskutování nepřeháněli, aspoň někteří tedy. Každopádně jsem uvítal, že konečně dospím únavu z cvičení a nevyspání z předchozí noci. Noc spánku v dódžó splnila svůj účel a nás přivítalo nedělní deštivé ráno.

V neděli se cvičilo v Tenšin dódžó, kam se nás vměstnalo asi 15, ale na úroveň cvičení to nemělo kupodivu vliv. Vláďa nás provedl zbytkem ZNKR Seitei kata, občas něco kvalitně doplnil Michal Kolísek. Během těch dvou dnů se hodně vysvětlovalo, hodně cvičilo, takže si každej našel něco, co jeho iai zase posunulo výše. Samotná účast na seminářích na růst nestačí a je třeba načerpané znalosti převést do běžného tréninku a i k tomuto jsme dostali nějaké tipy. Vláďa obcházel postupně během cvičení lidi a opravoval jejich provedení. To je také klad menších seminářů – méně lidí a učitel se vám osobně může více věnovat. Patrik Orth z Tenšin dódžó přislíbil do budoucna, že zváží zajištění větší tělocvičny v případě stejně hojné účasti na nedělní části semináře. Cesta zpátky do Budějc byla samá objížďka, takže se trochu protáhla. Hlavně, že jsme v pořádku dojeli.

Vláďa teď v květnu odjíždí na 3 měsíce s celou rodinou do Japonska za svými japonskými přáteli a také učit se od pana Harady. Nepochybně přiveze nové informace, tak snad nejenom cvičení v Kokki dojo, ale i jeho další seminář s ním v Ostravě nebo Zlíně bude pln informací od pramene.

Něco málo jsem fotil, takže zde je výběr z fotek, bohužel při nahrání na web se fotky nějak zpřeházely. Nevypovídají o časové posloupnosti akce, každopadně o duchu akce ano.

Briza

[Show as slideshow]

1 2 ►

Zdravím!

Nějaké fotky od Simony

[Show as slideshow]

1 2 ... 4 ►

[Show as slideshow]

Další fotky na těchto odkazech.

http://picasaweb.google.com/mauriku/IAIDOVyskov200912#

http://picasaweb.google.com/mauriku/IAIDOVyskov200922#

http://www.facebook.com/album.php?aid=108993&id=593173672&l=ac4c4b63c2

http://www.fotogalerie.nozomi.cz/fotoakce/2009/Seminar_Iaido_Vyskov_2009/index.html

V měsící srpnu tomu bude rok od týdenní návštevy České republiky delegace sensejů iaidó a kendó z Koganej (část Tokia). Členem delegace byl pan Šótaró Jamamoto (7.dan iaido), jenž se nám iaidistům po čtyři tréninky věnoval (fotogalerie a článek z tréninků je o několik článků níže na tomto webu). Věřím, že si všichni zůčastnění vybaví to, jak sensej se svojí energií a úsilím se snažil předat a vysvětlit co možná nejvíce a také, abychom pochopili, jak je důležité se snažit dobře zvládnout základy a na tom stavět dále. Aspoň to se vybaví mně.
Každý, kdo byl na prvním cvičení v Praze na Chodově si jistě vzpomene, jak důkladně sensei při našem cvičení kata sledoval naše nohy, konkrétně to, jak stojíme a jak se pohybujeme. Sensej pak na tabuli s papírem napsal v kandži pár bodů ohledně základních prvků a principů iaidó. Našel jsem fotku, na níž jsou ony body zaznamenány na tabuli. Nejsem schopen zopakovat přesný výklad toho, co pan Jamamoto říkal, ale aspoň se pokusím uvést body, tak jak jsem si je zapamatoval a jejich význam (v závorce). Jestli někdo z těch, co tam byli, si to pamatuje jinak nebo umí japonsky a na obrázku níže je to jinak, tak dejte prosím vědět do komentářů ke článku.

Důležité v základech iaidó:
– aši sabaki (pohyb nohou)
– přední a zadní noha ( jejich vzájemný vztah při pohybu, pevném postoji)

Principy dělající iaidó ( seřazené podle důležitosti použití ):
1. oči ( pohled )
2. nohy ( pohyb nohou )
3. tanden ( síla uložená nízko v podbřišku )
4. ruce ( síla rukou )

Zde je foto s body, tak jak je napsal pan Jamamoto během prvního cvičení:

1.8.2009

Briza