Nedávno se mi do rukou dostala kniha Kendo Kata: Essence and Application (Kendó kata: Podstata a použití) z nakladatelství Kendo-World. Autor této knihy je sensej Inoue Jošihiko, 8.dan kendó hanši z komise pro kata Celojaponské federace kendo (AJKF/ZNKR), překlad Alex Bennett, fotografie Emiko Ikeda. Myslím, že svým obsahem by mohla zajímat více lidí, tak se pokusím ji trochu představit.
Pan Inoue se v této vyjímečné knize věnuje srovnání popisů výkladu jednotlivých kendó kata z minulosti a současnosti a sděluje důvody některých pozdějších upřesnění/změn provádění technik v pozdějších vydáních instruktážních směrnic. Výklad doprovází fotoseriál a v některých částech i historický fotoseriál, kde kata demonstrují sensejové Nakajama Hakudó a zřejmě Takano Sasaburo. Tato část představuje cca 2/3 knihy a podrobně vykládá reihó i všechna kata s tači a kodači.
V další třetině knihy pan Inoue podrobně představuje filozofické pozadí jednotlivých kata s jejich významy mající kořeny v teoriích buddhismu, konfucianismu, taoismu a šintoismu. Vysvětluje historické pozadí a vývoj samurajských hodnot v době Edo a přechod od džucu (technická dovednost) k dó (cesta).
Ku příkladu se pokusím uvést velmi zjednodušeně pozadí prvních třech kata s tači, u kterých bylo zamýšleno, že v Japonsku je bude cvičit veřejnost na školách. Pro plné pochopení bude jistě daleko vhodnější si přečíst text pana Inoueho. To, co on vysvětluje na několika stranách, se pokusím dát do několika řádků.
V první katě ipponme učidači (útočník, který prohrává) i šidači (obránce, který vítězí) bojují na základě postoje svého charakteru. Oba bojují s přesvědčením, že musí zabít, aby nebyli zabiti a věří, že je to tak správné. V této kata obránce po vyhnutí útoku zabíjí útočníka sekem na hlavu. Zde je demonstrována technická dovednost zacházení s mečem (džucu) a též rozhodnutí zabít protivníka. V knize je toto označováno jako nejnižší stupeň mistrovství.
Ve druhé kata nihonme je stejná vzdálenost a podobná je situace i pohnutky obou. Nicméně obránce nezabíjí útočníka, i když by mohl. Jedná podle teze: nezabíjej a nenech se zabít. Obránce po vyhnutí útoku seká útočníkovi ruku a hrozí silným tlakem špičkou meče na útočníka, tím scénář kata končí. Zde též dochází k demonstraci technické dovednosti džucu, ale obránce navíc oproti ipponme projevuje svůj soucit s protivníkem a nechává jej žít. Tato kata je pojítkem mezi technickou dovedností džucu (kendžucu) a cestou dó (kendó).
Ve třetí kata sanbonme je používáno bodnutí, ale nikdo není zabit nebo zraněn. Obránce odvrací útok a svým odhodláním a tlakem špičkou svého meče dostává protivníka do defenzívy a do vnímání tváří v tvář smrti, že prohrál. Obránce nechává útočníka žít. Dává mu tak šanci na základě této zkušenosti přeměnit úmysl vzít život druhému a tak pozměnit postoj k životu svému i druhých. Na základě své udatnosti obránce ukazuje, jak mírumilovně a povzbudivě používat svou sílu a technickou dovednost. Tato kata ukazuje cestu/způsob dó (kendó).
S podobnou hloubkou a vhledem pan Inoue vysvětluje pozadí ostatních kendó kata (jak s tači, tak s kodači). Používá k tomu teorii protikladů, teorii pěti prvků a další skutečnosti náboženských systémů, které se do kendó kata dostaly z různých japonských starých škol boje mečem. V průběhu výkladu se také dostává k popisu jednotlivých kamae, zvláště se věnuje čúdan no kamae a jeho nuancím (čúdan, seigan). Rozebírá význam kandži znaků zápisu slova budó a věnuje se vysvětlení humanistického významů tohoto termínu. Také se snaží srozumitelně a věcně vyložit rozdíl v cíli a smyslu snažení v kendó jakožto sportu a kendó jako budó.
V další části se podrobně věnuje etiketě a zodpovězení několika otázek vztažených ke kendó kata:
1, „Proč křičíme „já“ a „tó“ v kendó kata?“
2, „Proč bylo rozhodnuto, že kensen by měl mířit v čúdan no kamae mezi oči, nebo na protivníkovo levé oko? Na všech starých fotkách se jeví, že velcí mistři kendó mají kensen velmi vysoko.“
3, „Proč to, jak se přesouváme ve stoje, sedáme si, ukláníme se druhému, je odlišné od způsobů prováděných v iaidó, když obé jsou pod dozorem Celojaponské federace kendó?“
4, „Proč v první kata s tači učidači zkouší seknout šidačiho skrz celé tělo? Je toto také cílem v sedmé kata s tači a v první a třetí kata s kodači?“
5, „Instrukce ke katám říkají, že v páté katě s tači se učidači musí snažit seknou šidačiho skrz hlavu až po bradu. Proč jsou v páté katě instrukce tak přesné a v jiných kata tak obecné?“
6, „V páté a šesté katě s tači je řečeno, že šidači provádí suriage šinogi čepele. Znamená toto, že my takto používáme část monouči čepele? A také to, že část monouči učidačiho čepele je takto odražena?“
7, „V první a druhé kata s kodači skončí učidači předkloněn vpřed po té, co je jeho útok odražen?“
8, Otázka je dlouhá (proto necituji) a pojednává o cílech útoku v kata – šómen, migi men. Proč je toto v katách rozdílné?
9, „Co je smyslem provádění kendó kata?“
Závěr knihy je věnován slovníčku pojmů. Text v knize je také plný citací vyjádření učitelů stojících u zrodu kendó kata k různým technikám a principům.
Kniha je v angličtině, její cena je nyní na webu Kendo-Worldu pod 10 USD a i s poštovným vyjde pod 20 USD. Myslím, že to jsou dobře vynaložené peníze. Svým zaměřením i cennými a srozumitelnými vysvětleními je dle mě jednou z nejlepších knih o bojových uměních, jakou jsem kdy měl v ruce. Mně jako člověku cvičícího především iaidó a občasně techniky Bokutó ni joru kihon kendó waza a Kendó kata vnesl obsah knihy do mnoha věcí kolem používání meče více světla a pochopení. Věřím, že kendistům může dát daleko víc.
Briza
