V neděli 4. července jsem byl opět jako pozorovatel na iaido´ taikai, tentokrát ve městě Tendo´ v prefektuře Yamagata. Jednalo se o taikai prefektury Yamagata, takže jsem byl odkázán opět na fotˇák místo meče, jelikož nejsem členem Yamagata Kendo´ Renmei.

Vyrazili jsme z Tsuruoky ve dvou, a to pan Akuzawa Kazuhiro 1.dan (cvičíme na trénincích spolu) a já, coby jeho řidič. Po hodince a půl cesty jsme dorazili do Sport parku města Tendo´, kde jsme měli co dělat, abychom našli místo na zaparkování, nebotˇ byla neděle a to se odehrávají veškeré neškolní závody ve všech možných disciplínách. (většina japonců totiž pracuje a chodí do školy – alesponˇ cvičit – i v sobotu) Kupodivu největší počet návštěvníků nepřijel kvůli fotbalovému turnaji, ale protože zde byli i závody karate dětí. Také to bylo znát uvnitř, kde neustále pobíhali bíle odění caparti a z nudy si zkoušeli techniky na sobě 🙂

Iaido´ taikai zahájil při nástupu tradičně ředitel soutěže, poté prezident Kendo´ Renmei (Mimochodem autor dvoudílné knihy o Iaido´ – Muso´ Shinden Ryu – Iai no kenkyu´) Ten zmínil postavu Hajashizakiho Jinsuke Shigenobua, který jak známo právě nedaleko odsud započal éru iai, tak jak jej známe převážně dnes. Cca. deset kilometrů odsud je tzv. Iai Jinja (čti džindža) 🙂 resp. Hajashizaki Jinja.

Poté si vzal slovo hlavní rozhodčí, který se nechal slyšet, že vzpomíná, jak sám startoval coby první dan na šestém ročníku této soutěže a popřál všem závodníkům, aby byli méně nervo´zní, než byl tehdy on sám. Následovala japonská hymna, kterou všichni zpívali spolu s reprodukcí. Foto nástupu nemám, protože nastoupit měli všichni přítomní v hale (zřejmě aby se zamezilo sezení při státní hymně) ale účast byla podobná našim závodům – tedy když pominu páté a šesté dany 🙂

Pro navození té pravé atmosféry proběhli ukázky ZNKR Kendo´ Kata, ZNKR Seitei Jo´ a Muso´ Shinden Ryu Tachi no Kurai – viz videa.

Pro taikai byly určeny dvě katy Koryú dle vlastního výběru a tři katy ZNKR Iai (Ushiro, Morote zuki a So´ giri) Můj kamarád Kazuhiro měl docela dobrou formu a také se probojoval až do finále, kde se setkal se slečnou Saito´ (naše známá z Fukushima taikai), kterou porazit nedokázal, i když dostal jeden praporek na svou stranu. Přesně tak to očekával a byl rád, že se s ní setkal až ve finále. Zde se opět projevil blahodárný účinek cvičení s jejím učitelem – viz. zanshin na videu.

V průběhu celého Taikai jsem zaznamenal skutečnost, že vítězí ti, kteří nespěchají a předvádí precizní kihon a velké techniky a nenechají se strhnout protivníkem, ale cvičí ve vlastním tempu.

Nejvíce mě zaujali třetí dany, které stabilně předváděli perfektní výkony a plnou techniku. Je však třeba říct, že to je náplní třetího danu a v dalších stupních se iaidista zaměřuje na jiné aspekty – vnímání kasso´teki a uvolnění síly z pohybu.

Pokud se člověku podaří spojit precizní pohyb a uvolněné svaly – tj. seky bez síly paží, hladký pohyb nohou, plný tanden a maximální soustředění na protivníky v katě, pak je na úrovni šestého danu. (to není zas tak moc že 🙂 Během mého vlastního cvičení s panem Haradou je neustále na přetřesu vzájemný vztah obou rukou při seku a při no´to´. Jde o to, že jakmile se třeba při no´to´ pohne levá ruka po nasazení meče na koiguchi dřív než pravá je tento vztah narušen bytˇ to vypadá plynule. Je na to taková pohádka pro lepší pochopení. Saya je babička a meč dědeček. Sejdou se spolu pod kopcem. Babička přinese hrnec a dědeček rýži. Jenže se musí ještě rozejít aby přinesli vodu a dřevo. No a když babička odejde dřív než dědeček tak se nedohodnou kdo přinese co. Jestliže se domluví, zase se potkají, uvaří si oběd a voní to po celém kraji. Ubohá mlsná kočka.

Vítěz v pátých danech byl opravdu třída. Převálcoval všechny přítomné silnou technikou a nenechal rozhodčí a přítomné na pochybách, že to co předvádí je iaido´ a jeho kasso´teki je tam, kam provádí svou techniku. Pak jsem se dozvěděl, že tento turnaj je pro něj taková příprava na šestý dan. Myslím že nemusí mít ze zkoušek obavy.

Co se týče koryu je těžké posuzovat úrovenˇ místních borců, ale jestli mohu být trochu kritický tak v seitei iai dělají hodně chyb i sedmé dany. (mám na mysli body zájmu uvedené v příručce ZNKR iai)

To je ale slabina celého japonska. Jde o to, že se v dojo cvičí podle toho, jak je obeznámen pan učitel se směrnicemi ZNKR, či jak je ochoten se jim podřizovat. Jde o to, že při každém větším semináři jsou sice probrány všechny body stejně precizně, tak jak jsme zvyklí z evropských seminářů a dokonce je vždy vypracován na papíře podrobný popis bodů, které je třeba dodržovat, ale záleží na tom jestli ten který učitel na ty semináře jezdí či nikoliv. (pak je také velice těžké pro jejich svěřence zabodovat na větších závodech) Řeší se to tak, že je většinou z pěti kat jen jedna ZNKR iai – viz. Fukushima Taikai či nastávající Sakuranbo´ Taikai, kde budu závodit i já osobně. Na posledním cvičení s panem Haradou jsme postupovali podle takového seznamu bodů ze semináře v červnu a mohu skromně podotknout, že to co jsme probírali, už v Čechách cvičíme rok díky seminářům s panem Cookem a našim aktivním členům, kteří jezdí na semináře vedené delegacemi z Japonska.

Mnohým lidem po celém světě se zdá, že neustálé změny v Seitei a následné puntíčkaření jsou zbytečná věc, pokud se na to ale dívám ze širšího hlediska (asi čtrnáct let cvičení Seitei) mohu říct, že se jen upřesnˇuje daná situace, aby nevzniklo zmatení při hodnocení závodů a zkoušek či dokonce chudáka zvídavého iaidisty. Jde také o to, že na úrovni dejme tomu třetího danu a výše, by měl být iaidista už dostatečně pružný ve svých představách a technice, aby danou změnu provedl okamžitě po té, co se o ní dozví a nedržel se zatvrzele svého postoje či nadřené techniky. Vše je to jen o přístupu a pohodlnosti jednotlivce. Jak chce takový nepřesvědčitelný člověk pochopit, či se naučit nepřeberné množství kaewaza, které přicházejí během studia staré školy? Není to náhodou právě to cvičení těla a mysli, kdy se mění svět kolem nás, ale náš přístup nám umožní se udržet na vrcholu, aniž by člověk sklouzl do sebelítosti a mrzoutství nad nadálými změnami? Kdo z nás může kritizovat lidi, kteří celý svůj život věnují nám – nevyvinutým jedincům a snaží se naučit nás to co chceme? Je jasné že, někdo chce jen tak něco dělat, či patřit do klubu samurajů :-), ale takový člověk by asi neměl kritizovat.

Nemůžu říct, že bych byl zrovna pilný student kendo´, ale během mých cvičení tady v japonsku se mi neustále vyplácí přijmout radu člověka, který mě z jakéhokoliv důvodu hravě zasáhne kam si vzpomene a ještě má čas na to, aby mě laskavě upozornil na mé slabiny. Pokud nechci chápat dostanu vždy znovu, respektive nedokážu provést kloudnou akci. (chodím pravidelně na cvičení do místního Budo´kanu, kde stojím tváří v tvář vždy minimálně třem sedmým danům a jednomu devátému. Není to vážně lehké, ale snažím se chápat rychle – odměnou je mi vždy veliký přínos do dalšího souboje a o cvičení iai ani nemluvě)

Ale zpátky na turnaj iaido´. Tradičně nakonec byl určen taikai sedmých danů, který jsme sledovali pro zvětšení nervozity senseiů všichni pěkně zpředu aby nám nic neuniklo 🙂 (byli totiž mezi rozhodčími) Zvítězil můj favorit – pán na videu nejblíže ke kameře.

Poté následovalo ENBU tří osmých danů, kdy mi opět asi zásahem vyšší moci došla tentokrát baterie. Zachránil mě však Kazuhiro, který už vyšší moc nepodcenˇuje a přinesl si dvě baterie a dvě pamětˇové karty. Zabíral však jen pana Haradu coby svého učitele, ale ještě díky jeho kamarádovi máme video většiny parádního iai 🙂

Předání cen (plaketa tohoto turnaje) a diplomů proběhlo vzápětí.

Po skončení celého turnaje jsme ještě sledovali zkoušky na první kyu, kde cvičil i náš kamarád pan Do´mon. Do jednoho byli všichni velice nervozní, ale nakonec uspěl každý uchazeč. Měli jsme starost o pana Do´mona, který má ochrnutou levou dlanˇ a je z toho důvodu velice nejistý ale i on nakonec ukázal, že se umí postavit ke všem potížím čelem a zvládl to. Pokud jako občasný zkouškový komisař mohu posoudit úrovenˇ zdejších prvních kyu, složili by u nás zkoušky jen tři ze sedmi místních uchazečů. Asi je to tím, že jsme u nás v Čechách dosti nesmlouvaví a první kyu skládají i lidé po delší době cvičení, ale hlavně je to proto, že zde se neberou ani druhé a třetí dany tak vážně jako v našich končinách a složení zkoušek do této úrovně je v Japonsku takovým povzbuzením k dalšímu cvičení.

Během toho co jsem čekal na Kazuhira až se převlékne, jsem odolával lákání pana učitele Takiguchiho (8. dan Jo´do´, 8. Iaido´, 5. dan Kendo´- ten šedovlasý pán z Enbu), se kterým jsem se přes mého učitele Kendo´ seznámil. Měl velikou snahu mě dostat na svá cvičení Jo´do´ abych se naučil ještě víc z budo´. Když zjistil že to asi se mnou nepůjde :-), vytáhl na chodbě Jo´ a začal mi dávat tipy do vlastního studia Jo´. Říkal že jedině s tyčí se člověk naučí používat plně obě poloviny těla a o ashisabaki v Jo´ mluvil v tom smyslu, že je nejlepší ze všeho co zná. No snažil sem se jej trefit s bokuto´ jak sem mohl, ale vždycky uhnul 🙂 a strčil do mě prstem – no prostě borec. Ono je to totiž tak, že místní raději basebalovou pálku než klasickou hůl a tak je těžké sehnat pořádného studenta. Kdybych se nevracel domů už za čtrnáct dní, určitě bych si čas našel, ale takhle by to bylo myslím těžké pro nás pro oba. Nevymlouvám se, opravdu jsem přemýšlel a řešil, jak se dostat do sto kilometrů dalekého dojo a využít jeho schopností, ale prostě to není v mých silách. Uvidím, jestli bude ještě schopný mi věnovat čas, až se objevím v Japonsku příště, v tom případě se určitě několikrát setkáme v dojo i kdyby to mělo být jen tak pro naši radost. I tedˇ když tohle píšu myslím na něj a na další výborné lidi, kteří chtějí ukazovat své dovednosti a mám nutkání si ukrást ještě víc spánku, abych mohl cvičit jejich umění. Berte to prosím vy, čtenáři těchto řádků jako výzvu na cestu sem, do kraje, kde je plná studnice lásky a poznání a to zdarma a pro všechny a jediné co člověk musí mít je vůle.

Přeji všem hodně zdraví a sil

Vladimír Hyndrák

PS: sice to nepatří do toho článku, ale chci to někam napsat. Na Kendo´ se setkávám s panem učitelem Saito´(6.dan) – 63 let, který je od našeho setkání stabilně velice laskavý jak jen to starší Japonec umí projevit. Také mě neustále školí v mém dýchání, seme a vůli vrhnout se celou bytostí do akce. Tento pán v padesáti a něco letech ochrnul díky mrtvici na celou pravou polovinu těla. Po návratu z nemocnice, kdy mu nedávali lékaři naději, začal nejdříve pomalu chodit, poté pomalu cvičit s bokuto´ techniky a postupem času se dostal do dnešního stadia, kdy pro něj takový zbrklý cucák jako já není skoro žádná výzva. Pro mě je toto jeden z nejlepších příběhů, který jsem zatím slyšel. V jeho postoji k životu není jediná známka sebelítosti či zatrpklosti. Potvrzuje to mé naděje, že síla lidského ducha je bezmezná a moc mysli daleko přesahuje naši tělesnou schránku.

[Show as slideshow]

1 2 3 ►

Videa během času dodám – prosím o strpení.

Poslední červnovou sobotu jsme vyrazili otestovat naše iaidó na Kensei taikai do Prahy. Program celého dne byl nabitý (seminář rozhodčích, závody jednotlivců, závody týmů). Celá akce proto začínala již v 8:30 ráno. Sjeli se iaidisté z ČR (Praha, Vyškov, České Budějovice, Plzeň, Hradec Králové), ze Slovenska (Košice) a Německa (Berlín). Místem konání byla nová městská víceúčelová hala Prahy 11 – vlastně takový malý zimní stadión s multifunkční podlahou. Hlavní pořadatel akce Kensei dojo měl vše dokonale zorganizováno, za což patří uznání preciznosti Tomáše Kyncla a jeho obětavých a vstřícných žáků.

Po společném rozcvičení (2x všechny ZNKR Seitei iai kata – předcvičoval Tomáš Kyncl) proběhnul seminář rozhodčích. Tomáš Kyncl vysvětlil průběh zápasu a způsobu reiho. Pak si rozhodčí vyzkoušeli soudcovat několik cvičných zápasů, kde kdokoliv z iaidistitů mohl vyzvat kohokoliv. Bylo fajn to udělat a aspoň se trochu naladit na to, co přijde.

Jako první začaly zápasy jednotlivců kategorie 6.-2.kjú. Kategorie 1.kjú byla sloučena s kategorií 1.dan. Posléze se utkávali ještě druzí dani ve své kategorii. Cvičili se pouze kata školy ZNKR Seitei iai. Rozhodčí určili jednotlivým kategoriím jejich kata. V zápasech ve skupinách se cvičily 3 kata a ve vyřazovacích zápasech se cvičilo 5 kata . Boje v kategoriích jednotlivců byly vedeny s nasazením a úsilím. Tu a tam zapracovala tréma, nicméně všichni sbírali zkušenosti. Sláva vítězům a čest poraženým. Výsledky jsou uvedeny níže. V kategorii druhých danů vyhrála svým hezkým a precizním cvičením Pavla štěpánová z Nozomi dojo. Turnaje se jako host zúčastnil zástupce Japonského velvyslanectví pan Suzuki, který předal ceny vítězům v jednotlivých kategoriích. Trochu jsme s ním prohodili pár slov na tribuně, kde si připravoval svůj proslov a je to přijemný a veselý člověk, jenž je v ČR teprve dva měsíce.

Kolem čtvrt na 5 odpoledne Tomáš Kyncl vysvětlil, jak provádět reiho při soutěži týmů a po té začaly samotné zápasy týmů. Každý přítomný oddíl složil aspoň jeden tým – Šinbukan Praha a Nozomi dva. S trochou štěstí jsme vyhráli naší skupinu. Do vyřazovacích bojů ze skupin postoupily Hikari Košice, Nozomi 1, naše Kokki dojo a Šinbukan A. Celkovým vítězem se překvapivě stalo Nozomi 1, když porazilo ve finále Hikari a v semifinále Šinbukan A. Je vidět, že za poslední půlrok udělali velký kus práce a zůročuje se, že jezdí po seminářích a cvičí. V našem bronzovém týmu byl nosičem vítězství stálice Kája Hyndrák a překvapením byl Honza John, jenž porážel zkušenější protivníky. Všimli si toho také rozhodčí a ocenili jej cenou Best Fighting Spirit – jak říká Honza – Cenu útěchy 🙂 Po skončení turnaje k nám přišel Michal Kolísek a každému z nášeho týmu daroval cenné rady a poučení, co mohlo být lepší. Ja osobně jsem za tohle moc rád. V 7 hodin proběhlo vyhlášení, rozhodčí předali ceny za soutěž týmů a následovalo společné foto.

Zjistil jsem, že celý maratón zápasů je také zkouškou pro rozhodčí. Vlivem okolností byli tentokrát jen tři (Tomáš Kyncl, Michal Kolísek a německý iaidista, jehož jméno mi uniklo) a tak se nemohli střídat. Jistě celé taikai pro ně bylo takové větší misogi, jelikož vydržet x hodin sedět vzpříměně na židli i když s krátkými přestávkami, udržet si vlastní pozornost, posuzovat a v mysli bojovat proti cvičícím ( jak sem se později dozvěděl ), je vyčerpávalo fyzicky i mentálně. Nikdy mě nenapadlo, že pro ně je to také zkouška.

Ale napadlo mě, či jsem si zase potvrdil pár důvodů, proč na taikai v iaidó jezdit, či k čemu je to dobré. Berte to prosím jako můj osobní názor – názor člověka s 1.danem ( tzn. umím se obléct, znám reiho a znám základy) – vše co píší, ve skutečnosti být tak nemusí a někdo pokročilý na to může mít jiný názor nebo třeba za pár let na to budu koukat úplně jinak.
1, vynikající příprava na zkoušky, člověk si prožije nával emocí a pak na zkouškách není překvapen množstvím nových podnětů, jenž mají za následek, že se s tělem něco děje a že cvičí o 50% hůře než normálně a projeví se žažité návyky, které se nemusí zrovna shodovat s tím, jak to chtěli učitelé na semináři před zkouškami a na co upozorňovali.
2, poměření svého iai s jinými a zjištění, jestli necvičím v nějaké ulitě či vlastní spokojenosti bez nepotřeby dalšího vývoje. Prostě si myslím, že se ukáže, co dále zlepšovat či se naučit. Zatím se mi osvědčilo zajít po závodech za rozhodčíma a zeptat se na důvod, proč jsem nevyhrával.
3, zkouška schopnosti udržet si vlastní klid a jak neklid má vliv na kvalitu techniky. Což naše taikai je jen slaboulinkým odvárkem situacím v minulosti, kdy iai bylo záležitostí života a smrti. To vše nabádá k zamyšlení, že práce s dechem a schopnost navodit si klidné a vyrovnané myšlení v nestandartních situacích jsou asi podstatným přínosem cvičení iaidó do jakékoliv činnosti. V minulosti zřejmě psychická příprava hrála velkou roli. Meč totiž není pistole nebo jiná palná zbraň. K technikám šermu je třeba jistá dávka osobní odvahy, jelikož k protivníkovi je třeba se dostat hodně blízko a asi také pocity spojené se zasažením protivníka zřejmě nebyly nic příjemného. O pocitech z možné vlastní újmy nemluvě.
4, motivace do dalšího vlastního cvičení

Na závěr bych chtěl poděkovat Kájovi Hydrákovi za to, že vzal auto a celé to tam i zpět také rychle a bezpečně odřídil a Kristýně za spoustu fotek (asi 400), z nichž nějaký výběr je přidán níže.

Výsledky jednotlivců:
6. – 2. kjú
1. místo – Fečo Štefan ( Hikari Košice )
2. místo – Mádl Václav ( Šinbukan Praha )
3. místo – Čaloun Václav ( Kokki dojo České Budějovice ) a Čermák Tomáš ( Šinbukan Praha )

1. dan
1. místo – Vebersik Jan ( Nozomi dojo Hradec Králové )
2. místo – Nagyová Adriana ( Hikari Košice )
3. místo – Březina Petr ( Kokki dojo České Budějovice ) a Tomeš Pavel ( Nozomi dojo Hradec Králové )

2. dan
1. místo – Štěpánová Pavla ( Nozomi dojo Hradec Králové )
2. místo – Giese Dominik ( Hakušinkai Berlín )
3. místo – Čuřík Jaroslav a Váňa Tomáš ( oba Šinbukan Praha )

Výsledky týmů:
1. místo – Nozomi 1 (Štěpánová, Tomeš, Vebersik)
2. místo – Hidari Dojo
3. místo – Kokki Dojo a Šinbukan A

[Show as slideshow]

1 2 ►

Další fotografie je možno nalézt na webech Nozomi dojo a i jistě i na Kensei dojo.

Briza

V neděli 30. května jsem se byl na závodech iaidó ve městě Fukushima – hlavním městě provincie Fukushima v severním Japonsku. Tentokrát pouze jako divák a doprovod týmu Nakayama machi dojo z provincie Yamagata.

Za náš tým startovali nakonec jen dva lidé a to slečna Sató (1.dan) a pan Shigehiro Harada (5.dan – mimochodem bratr pana učitele Harady), zbytek týmu pro zranění z kendó tréninku nemohl dost dobře závodit 🙂

Tím pádem jsme mohli naše borce a jejich soupeře snadno sledovat, protože se náš zájem soustředil jen na dvě ze šesti zápasišť.

Na závodech celkem startovalo 253 lidí v kategoriích od prvního do šestého danu, spolu s tzv. Stříbrnou sekcí – lidé nad 65 let bez rozdílu stupně. Sedmé dany měli zvláštní kategorii, o které se zmíním dále. (1.dan – 41 lidí, 2. dan – 39, 3. dan – 51, 4. dan – 38, 5. dan – 52, 6. dan – 21 a Stříbrná sekce – 11 lidí) Sedmé dany nebyly na rozpisu, takže nevím přesný počet, ale zhruba jich bylo tak 60.

Před nástupem se mohli všichni trochu rozcvičit ve velké hale, kde pak probíhal turnaj a během celých závodů byla k dispozici ještě menší tělocvična pro zahřívání.

Nastupovalo se podle kategorií – bez držitelů 7mých danů, protože někteří byli i mezi rozhodčími. Na fotce jsou to ti, co nemají před sebou stůl.

Na nástupu přednesli řeč ředitel soutěže, hlavní rozhodčí a také čestný host pan Noboru Ogura. Všichni se vyjádřili v tom smyslu, že přejí závodníkům hodně štěstí, žádné zranění a také naznačili co se ode všech očekává a co budou rozhodčí posuzovat. (precizní a plná technika, ki – ken- tai- ichi, silné ki a zanshin)

Pokud někomu neříká jméno pana Ogury nic, vzpomeňte na oficiální video ZNKR iai, či na poslední Turnaj Kendó Japonska v Kyótu (106tý), kde demonstroval ZNKR iai. (takový starší pán s knírem) – oboje je k dispozici na DVD u mě.

Byla vyhlášena jiúwaza (kata dle vlastního výběru) a shiteiwaza (určené rozhodčími) – čtyři kata volné a jedna určená (ZNKR Ropponme Morottezuki) a to pro všechny kategorie bez rozdílu. Pokud si všimnete výše nastavených požadavků, není zas taková potíž posoudit soupeře z různých škol. (teda pro rozhodčí 🙂

Pokud si někdo vybral kata ze ZNKR, pak šestá kata byla stejně na konci, bez ohledu na pořadí, ale to jsem zaznamenal jen u dvou lidí, kdy si sebevražedně vybrali desátou ;-). Zbytek předváděl své Ryúha (Musó Shinden, Musó Jikiden, Hóki Ryů a Itó Ryů)

Po nástupu předvedli rozhodčí se sedmým danem Enbu – kata stejná jako pro závodníky a poté se započal turnaj.

První tři kola se soutěžilo ve třech lidech a další pak v obvyklých dvojicích. Při hodnocení tří soutěžících používali rozhodčí praporky barev červená, bílá a modrá. Jestliže nastala situace, kdy byly nahoře všechny tři barvy, vstupoval do své role přísedící čtvrtý rozhodčí, který vzápětí zvedl svůj praporek a bylo rozhodnuto.

Z našich se na řadu dostal nejdříve pan Shigehiro Harada (5. dan), který získal bohužel jen jeden praporek proti dvěma na straně vítěze a tím také skončil jeho závodní den. Potom bědoval, že by měl více cvičit iai a ne tolik kendó – alespoň před závodama 🙂

Slečna Sató se suveréně probojovala šesti koly do finále, kde opět zvítězila na plné čáře. Podle mého názoru vítězila díky velice stabilnímu postoji a silnému zanshinu během celého zápasu. Pan Harada (ten byl mezi rozhodčími) mi toto jen potvrdil. I když udělala několik chyb, což její soupeři také, její klid a jedinečný zanshin určil vždy bezpečně jí jako vítěze. Určitě hodně pomohlo to, že s ní pan učitel vždycky po zápase probral všechny možné detaily a předvedl jak to má být. Né že by tam mával mečem a piloval její techniku, ale zaměřil se pouze na rady ohledně vnitřního rozpoložení během kata, což jen potvrdilo jeho mistrovství v předání pocitů a kvality energie.

Ptal jsem se, jak to, že může rozhodčí během zápasů radit závodníkům – na Mistrovství Evropy to není povoleno.

Prý je to jedno, ono to prý stejně nemá žádný efekt, když jeden neví co s takovou radou provést, takže to tady nikdo moc neřeší. Zřejmě je zde nestrannost rozhodčích brána jako jasná věc a nemusí se toto ošetřovat nějakým pravidlem.

Nejočekávanější událost turnaje a sice kategorie sedmých danů přišla na řadu po finálových zápasech šestých danů. Sedmé dany předváděli kata ve skupinách zhruba po patnácti lidech na dvou zápasištích. Skupin bylo celkem šest! Z každé skupiny byli vybráni čtyři, kteří postoupili do dalšího kola a z těch opět výběrem poroty vzešli čtyři lidé a ti předvedli své Enbu. Vítěz byl pouze jeden, žádná další místa. Tento pán nakonec obdržel hlavní cenu turnaje – Kogatanu od známého výrobce mečů. Podle slov pana Harady, se všichni velice tvrdě na tento turnaj připravovali, a bylo to znát. Osobně bych si nedokázal představit, jak vybrat mezi takovými perfektními výkony ten nejlepší, ale prý to nic není 🙂 (stačí mít jen trochu praxe) Pan Harada mi vysvětlil jak na to. Během Enbu je třeba zatvrdit své srdce a hodnotit chladně a bez soucitu, protože na takové úrovni nelze říct s trochou empatie, že cvičí špatně. No a poroci se prostě dívají jen na ty co jsou lepší a tak postupně vypadnou ti, co nemohou zvítězit. Porota byla vždy osmičlenná. Zapsali svá rozhodnutí a pak se jen vybrali ti s největším počtem hlasů. Tak nějak probíhají i zkoušky na osmý dan.

Po skončení kategorie sedmých danů předvedlo Enbu pět porotců (mezi nimi i pan Harada) své iai, aby bylo jasno, jak to má vypadat. No, musím říct, že z toho byli zaražení úplně všichni bez vyjímky. S ostatními jsme jenom koukali, jak lehce se dá pohybovat mečem a vůbec celým tělem. Oproti nim byli sedmé dany někde v jiném lese, jak se říká.

Během Enbu osmých danů mi došlo místo na kartě, jak už to bývá, ale nějak sem to dokázal promazat a natočit natřikrát.

Aby se trochu uvolnila nálada, po Enbu započalo rozdávání cen. Vítězové kategorií od prvního do pátého danu (i stříbrná sekce) dostali putovní pohár a jiné drobné předměty, vítěz v šestých danech získal krásnou Tsubu na meč. Vítěz v sedmých danech již zmíněnou Kogatanu.

Na závěr si vzal slovo hlavní rozhodčí soutěže a poděkoval všem za výborné výkony a nechal se slyšet, že letošní Taikai měl velice vysokou kvalitu. Upozornil na body v Morotezuki ve kterých závodníci nejvíce chybovali. Při nuki uchi seknout jedním pohybem (hitokatana), nepřešlapovat při přisunutí zadní nohy před provedením Tsuki, chúdan no kamae a bodnutí do suigetsu, no a bez fumikae to prý nejde.

Co se týče úrovně turnaje musím souhlasit, protože jsem mohl pozorovat spoustu pěkného iai a velice kvalitní shinpan. Vím, že se nedá moc srovnávat turnaj severní části japonska s mistrovstvím evropy, ale myslím, že takový poznávací výlet, jaký jsem si udělal, by snesla nejedna reprezentace z našich končin. Alesponˇ pro mě se to stalo velkou inspirací do dalšího studia a vlastního cvičení. (ostatně na to stačí pár mých fotek co dají kamarádi na web)

Během cesty domů jsme s panem Haradou probírali všechno možné o závodech a rozhodování, což pro mě byla ta nejcennější zkušenost, kterou snad dokážu zúročit na závodech, na které se chystám 19. července, kdy už budu moci fungovat také v činném rodě. (závodům předchází celodenní seminář s panem Kishimotem (8. dan hanshi), kterého máme možnost potkat na ME u nás.

Ještě několik slov k fotkám, kde jsou vidět meče jiné věci na prodej. Ten pán co je za stolem, dělá všechno sám – což zní neuvěřitelně, ale jeho meče – všechno shinkeny – no prostě nádhera. Ty meče v bedně jsou na tameshigiri. Nevím jestli třeba koshirae nekupuje jinde, ale všechno bylo velice krásně řemeslně zpracováno. Mám jeho katalog k dispozici. Další prodejce byla firma Nosyudo – jsou většinou k vidění na ME – vyfotil jsem se s panem Igarashim, kterého si určitě vybaví každý, kdo byl někdy na semináři právě na ME. Nechal jsem pozdravovat Romana Watanabeho (dříve Behro), který myslím dělá meče právě s nimi. Taky jsem hned koupil jedno iaito´, protože cenové nabídce (+bonusu futrálu a čištění) a výběru se nedalo odolat. Katalog taky u mě. No strávil jsem tam pěknou chvilku, všechno se dá prohlédnout a zkusit zasekat; no co vám budu vyprávět – jako kluk v cukrárně jsem si připadal.

Ještě pro zajímavost, všechny ostré meče jsou registrovány na polici v japonském registru zbraní viz. ten bílý papír na saya. Dokonce i iaita mají svůj vlastní průkaz, kde lze dohledat, že toto je věc vyrobená pro cvičení a kontakt na výrobce (který si napsal jméno a adresu), kdyby si to náhodou podezíravý policista chtěl ověřit. Kdyby někoho zajímala cena shinkenu, tak čepele začínají na sto tisících korun + bratru dalších třicet za koshirae. Nejdražší gendaito´ (čepel vyrobená dnes) jsem viděl za dvě stě tisíc kaček. Taky je veliká nabídka starších čepelí (Edo jidai – začátek Sho´wa), ale to jsou zase jiné cifry. Ještě se potkám s panem Igarashim a jinými výrobci na závodech, takže budu určitě nakupovat další věci za dobré ceny (zájemci napište!).

Videí jsem natočil víc, ale budou k vidění na DVD – třeba to někdo dokáže převést lépe než já a dá to na web.

Pokud by někdo chtěl vidět místní iaido´ na vlastní oči, nebo si třeba zacvičit s námi, nabízím tímto zájemcům volný pokoj v našem domě, kde momentálně bydlíme a který máme k dispozici i pro další roky. (stačí jen přijet do konce července, nebo zase jindy do Tsuruoky v provincii Yamagata)

Přeji všem pevné zdraví a hodně sil

Vladimír Hyndrák

[Show as slideshow]

1 2 3 ►

Videa z akce:

Fukushima iaido taikai 2010 – 1 Shodan
http://www.youtube.com/watch?v=rhEqpEt01J4

Fukushima iaido taikai 2010 – 2 Godan a Rokudan semifinale
http://www.youtube.com/watch?v=ZcPgS4WpsqQ

Fukushima iaido taikai 2010 – 3 Godan a Rokudan semifinale
http://www.youtube.com/watch?v=jpnbTz1t3Bg

Fukushima iaido taikai 2010 – 4 Rukudan finale
http://www.youtube.com/watch?v=V_7hL10qn8E

Fukushima iaido taikai 2010 – 5 Nanadan Enbu – 2. kolo
http://www.youtube.com/watch?v=DgXaYAUcYxo

Fukushima iaido taikai 2010 – 6 Hachidan Enbu 1/3 – p. Harada nejvíc vlevo
http://www.youtube.com/watch?v=WYc7AW0lyRc

Fukushima iaido taikai 2010 – 7 Hachidan Enbu 2/3
http://www.youtube.com/watch?v=hRxsjMYFyIA

Fukushima iaido taikai 2010 – 8 Hachidan Enbu 3/3
http://www.youtube.com/watch?v=x2pyECVyops

První květnový víkend Tenšin dódžó pořádalo seminář iaidó s Vláďou Hyndrákem. Vyrazili jsme už v pátek v podvečer, ale do Zlína dorazili až v sobotu 🙂 . Na Vysočině se snad v každé vísce upalovaly čarodejnice a veliké plameny o tom dávaly svým světlem do okolí znát. Přišlo mi to, jako by vesnice soutěžily v tom, čí vatra bude mít větší plameny. 6 metrová výška plamenů nebyla nic zvláštního – akceschopným sborům dobrovolných hasičů vivat a poklona. Přiznám se, že by mě nenapadlo, že do Zlína se z Budějc jezdí přes Rožnov pod Radhoštěm a ten páteční večer jsem tak jeli. Příčinnou byla Vláďovo upřímná nabídka pomoci bezradnému páru lidí u benzínky nedaleko Brna, jenž měli poruchu s autem. Tak jsme je prostě do nějaké vesničky u Rožnova dovezli. Věřím, že těm lidem Vláďovo nabídka musela připadat, jak z jiného světa – uskutečnění křesťanské pomoci bližnímu svému nebo budhistického altruismu. My Jihočeši neznalí moravského zeměpisu, jsme předpokládali, že vesnička, jenž má v názvu slovo Bečva bude blízko Zlína, ale po té co jsme při jízdě zjistili, jak je to doopravdy, tak to pak už nikdo moc neřešil a prostě se jelo. 🙂 Dlouho po půlnoci jsme dorazili do Tenšin dódžó a do rána tvrdě spali.

Následovaly dva dny cvičení iaidó kata a technik s bokutó ve dvojicích. Na seminář přijelo celkem tak 20 lidí, co jsem pochytil, tak asi samí Češi a Moravané a také Japonka Tomoko, jenž v Bratislavě učí japonštinu. Tentokrát Vláďa začal také od kihonu a vysvětlil ovládání těla dle poučky aši-koši-te. Vyčerpávajícím způsobem objasnil práci nohou, práci boků a práci rukou. Na každou část se dělalo mnoho cvičení, tak že člověk pochopil, jak se to či ono může naučit. Dalším předmětem našeho snažení bylo pochopení a naučení se provádět techniky v kikentaiiči ( souhra energie, meče, těla do celku ). Také další esence iaidó jako mecuke (způsob dívání nebo pozorování), heijóšin (bežná mysl), kokjú (dýchání), tanden (používání středu těla, rovnováhy, plnění oblasti břicha) , zanšin (pozornost, bdělost) a jiné … byly probrány ve vztahu kihonu i kata. Sobotní cvičení se odehrávalo ve velké tělocvičně s krásným výhledem na zlínské kopce a v sousedství říčky, jenž obývala nutrie. My uvnitř tělocvičny jsme se po zbytek odpoledne věnovali obsahu prvních 6 ZNKR Seitei kata. Jelikož následující víkend jsou v Turčianských Teplicích zkoušky, tak to byla vlastně příprava na ně. Po 5.hodině odpoledne cvičení skončilo a sobotní večer proběhl v rámci zajímavých diskuzí ohledně všeho možného, hlavně iaidó a jap. kultury a k tomu jídlo a pití – prostě hospoda s iaidistama. Tomoko projevila znalosti slovenštiny a angličtiny, Vláďa zase znalosti japonštiny. Nijak jsme to diskutování nepřeháněli, aspoň někteří tedy. Každopádně jsem uvítal, že konečně dospím únavu z cvičení a nevyspání z předchozí noci. Noc spánku v dódžó splnila svůj účel a nás přivítalo nedělní deštivé ráno.

V neděli se cvičilo v Tenšin dódžó, kam se nás vměstnalo asi 15, ale na úroveň cvičení to nemělo kupodivu vliv. Vláďa nás provedl zbytkem ZNKR Seitei kata, občas něco kvalitně doplnil Michal Kolísek. Během těch dvou dnů se hodně vysvětlovalo, hodně cvičilo, takže si každej našel něco, co jeho iai zase posunulo výše. Samotná účast na seminářích na růst nestačí a je třeba načerpané znalosti převést do běžného tréninku a i k tomuto jsme dostali nějaké tipy. Vláďa obcházel postupně během cvičení lidi a opravoval jejich provedení. To je také klad menších seminářů – méně lidí a učitel se vám osobně může více věnovat. Patrik Orth z Tenšin dódžó přislíbil do budoucna, že zváží zajištění větší tělocvičny v případě stejně hojné účasti na nedělní části semináře. Cesta zpátky do Budějc byla samá objížďka, takže se trochu protáhla. Hlavně, že jsme v pořádku dojeli.

Vláďa teď v květnu odjíždí na 3 měsíce s celou rodinou do Japonska za svými japonskými přáteli a také učit se od pana Harady. Nepochybně přiveze nové informace, tak snad nejenom cvičení v Kokki dojo, ale i jeho další seminář s ním v Ostravě nebo Zlíně bude pln informací od pramene.

Něco málo jsem fotil, takže zde je výběr z fotek, bohužel při nahrání na web se fotky nějak zpřeházely. Nevypovídají o časové posloupnosti akce, každopadně o duchu akce ano.

Briza

[Show as slideshow]

1 2 ►

O víkendu jsem se zúčastnil intenzivního semináře v Hradci Králové, pod vedením Tomáše Kyncla. Celý víkend se nesl v duchu zenu a dobré nálady.
Při obdržení emailu od Tomáše s rozepsaným harmonogramem a plánem celé akce, jsem si nemyslel, že se to dá ve zdravý přežít, zcela upřímně.
Tak jak to teda celé vypadalo a dopadlo. V pátek 2. 4. kolem půl šesté jsme dorazili na místo konání. Po vybalení všech věcí z aut, jsme se převlékli a začalo cvičení ( 3,5 hodiny) . Na rozehřátí se cvičilo suburi, kihon, cvičení ve dvojicích a relax. Během cvičení Tomáš osvětlil základy držení meče, vedení seku a zaujímání kamae. Během cvičení vše pozoroval a když zřel nějaký globální problém, tak hned vysvětli. Koncem večerního tréninku bylo relaxační cvičení, což bylo velmi příjemné. Po skončení jsme připravili malou tělocvičnu k večeří a noclehu. Následovala vydatná večeře o jedné misce rýže, pak umýt a spát.
V sobotu ráno jsme měli budíček v 6:30 kvůli meditaci ZAZEN, kterou nám Tomáš připravil, vysvětlil a došlo i na praktikování. Pro mě, jakožto ateisty a neznazenu, byl největší problém s meditační pozicí, ale co bolí, to přebolí. Po zazenu jsme ještě odcvičili sei tei a pak hurá na vynikajicí polévku genmai a misku rýže + kdo si co dovezl.
Následovalo dopolední cvičení ( 2,5 hodiny) kde se přiblížila 1. – 5. kata. Tomáš si vzal k ruce příručku ZEN NIPPON KENDO RENMEI, kde přečet příběh katy, podstatné body a Pája předvedla enbu. Nácvik katy proběhl způsobem ve dvojicích s bokenem, pro lepší představu situace, po té samostatně s iaito.
Po páté katě byl obídek. Jak jinak než výborná japonská rýže s tím kdo co měl.
V době po obědních odpočinků proběhla přednáška a diskuze o reiho, fungování a formování Japonska vzhledem k iaido a samurajům.
Odpolední cvičení (2 hodiny) proběhlo stejným stylem jako to dopolední. Jenom jsme se pošoupli v katách, teď byly na programu 6. – 10. kata….
Á VEČEŘE….. Rýže….
Před sayonora párty jsme ještě projeli techniky kihonu a sunuti pro specielní sekací techniky tamshigiri…( 1, 5 hodiny)
No konečně, na to jsem se těšil celý den, sayonora párty. Naše ostré meče jsme tentokrát vyměnili za tupé láhve skvělého saké, Japonské whisky Santoury a templářské červené. Pochutiny na stolech byly valného původu z Japonska, až na velikonoční beránky. Jeden byl z Prahy a druhý z Hradce.
Neděle ráno začala úplně stejně jako sobota.
6:30- budíček..Zazen.. asageiko
Snídaně…
Dopolední cvičení- 11. + 12. kata (2, 5 hodiny)
Oběd
A pozor, přednáška o tom, jak se starat o meč, kde ho doma skladovat, jak s ním zacházet na veřejnosti a jak předat meč například z ruky do ruky, abychom neprovedli nějaký trapas. Tuto přednášku musím vypíchnou, protože pro mě byla velkým doplněním informací. Následu je poslední cvičení (2,5 hodiny) víkendu, kde jsme procvičili vše co jsme se naučili a pamatovali. Závěrem cvičení Hradečtí předvedli enbu, předali se dárky Tomášovi za skvělou organizaci a krásné plynulosti celé víkendové akce. Pobalili se věci, každý si řekl ahoj a jelo se domů.

Závěr:

Skvěle poskládané tréninky bez dlouhých proslovů a chladnutí těla.
Báječná atmosféra lidí a obrovská snaha při cvičení.
Co se týká nových chutí tak bych zdůraznil pokrm NATTO
A zase jsme se o kousek zlepšili v našem umění, už teď se těším na příští rok. Jsem sám překvapen, že jsem to nejen přežil, ale krásně jsem si odpočinul a užil celé cvičení až do konce.

Děkuji Tomášovi Kynclovi za super vedení a Nozomi Dojo za skvělou atmosféru
Text : Usagi

Fota z akce http://www.fotogalerie.nozomi.cz/fotoakce/2010/Nozomi_iaido_Gashuku_2010/index.html