V Paříži proběhlo o minulém víkendu ME iaidó. Akci hostila krásná hala Francouzské federace džudó poblíž Port Orleans. Sjeli se tam zástupci s celkem 23 zemí z Evropy, Turecka a Izraele. Česká Republika nechyběla a členové České Federace Kendo vybojovali 2 bronzové medaile. Pavel Balvín v kategorii 3.danů a Vláďa Hyndrák v kategorii 4.danů. Tomáš Kyncl skončil ve 4.danech pátý, kde prohrál v semifinále s pozdější vítězkou Juki Kantó z Belgie. Pepa Smolka také skončil pátý v kategorii 2.danů. Ostatní prohráli buď v bojích ve skupinách nebo v prvním kole vyřazovacích bojů.
Tým ČR v soutěži týmů vyhrál s přehledem pool a posléze prohrál ve vyřazovacích bojích s Itálií.
Vice info http://eic.france.free.fr/
Proběhly také zkoušky, kde komise pro 4.dan a výše byla složena ze tří japonských a dvou evropských učitelů a byla velmi přísná (na 7.dan nikdo neudělal, na 6. dan jeden, na 5.dan nikdo, na 4.dan jeden). Nižší stupně přezkušovala komise složená z pěti evropských učitelů a zde již bylo úspěšnějších více uchazečů. Nicméně v ČFK je nový 4.dan ZNKR iaido (Michal Kolísek), 3.dan (Pepa Smolka), 2.dan (Petr Březina).
Celé akci předcházel dvoudenní seminář se třemi japonskými učiteli se stupni 8.dan hanši ( Čihiro Kišimoto, Džúniči Kusama, Ejdži Aoki ). Probírala se ZNKR Seitei iai a probíhalo též školení rozhodčích. Ukázková kata demonstroval Aoki sensej (nejmladší z trojice sensejů) a výklad ke katám a detailům podával sensej Kišimoto (nejstarší z trojice a jeden z vrcholných představitelů ZNKR iaidó). Kusama sensej fotil a občas dělal Aokimu protivníka. Jednotlivá kata pak byla procvičována ve třech skupinách, které vedli sensejové. Skupinu lidí s technickými stupni Mudan-Nidan vedl Aoki sensej. Skupinu Sandan-Godan měl na starosti sensej Kusama a skupině Rokudan-Nanadan se věnoval sám Kišimoto sensej. V daných skupinách se cvičilo a vysvětlovalo dle potřeb a technické zdatnosti jejích členů.
Ve skupině Mudan-Nidan Aoki sensej kladl důraz především na provedení kihonu v katách, smyslu provedení a praktičnosti jednotlivých technik a vybízel nás také k provádění mitori geiko ( 見取り稽古 pečlivé sledování techniky učitele, či jiných, uvědomění si vlastních chyb a jejich nápravy). Pak mimo dodžó si vést zápisky z výuky, vše za účelem efektivního opravení naší techniky. První den odpoledne svým japonsko-anglickým překladem pomáhal Vláďa Hyndrák, z čehož byl Aoki sensej evidentně velmi potěšen a v některých pasážích výkladu se velmi rozpovídal. Mnohokráte díky za každé slovo. Bohužel, co ve svých skupinách předávali sensejové Kusama a Kišimoto nejsem schopen přesně popsat.
Druhý den dopoledne se též v daných skupinách probíraly detaily ZNKR Seitei iai ke složení zkoušek. Sensei Aoki upozorňoval, co při skládání zkoušek máme a nemáme dělat. Prošli jsme opět všechny kata ZNKR Seitei iai. Odpoledne jsme pak při semináři rozhodčích prováděli cvičné zápasy a rozhodčí je posuzovali nebo lépe, se učili posuzovat. Jejich názory na pravou míru uváděl pan Kišimoto a svými otázkami na rozhodčí pátral, na čem postavili svůj úsudek. Zpočátku vládla velká nejednotost mezi výroky rozhodčích a předpoklady pana Kišimota, ale na konci semináře se situace proměňovala k lepšímu. Především sensejové Kusama a Aoki ukázali též svojí lidskou, přátelskou, neformální stránku a občas upustili nějaký vtipek k odlehčení situace.
Během dnů semináře se cvičilo většinou od 9 do 18 hodin s pauzou asi 1,5 hodinovou na oběd, tak večer byla na každém znát únava a po večeřích ( 2x suši, 1x indická ) se šlo většinou spát a někdo ještě před tím přešíval jmenovky na jiné gi. Adriana a Marian (celá slovenská výprava) z Košic se k nám přidávali (nebo my k nim) v hledišti, v dodžó, na večeře, na cestu do Paříže, na sajonara party atd., což bylo příjemné zpestření a vlastně jsme byli spíš takovým společným česko-slovenským týmem, vždyť Marián a Adriana se též zúčastňují hojně akcí iaidó pořádanou Českou federací kendo v ČR.
V sobotu (třetí den) probíhala soutěž ( taikai ) jednotlivců, naše výsledky jsem již popsal. Překvapením bylo, že v kategorii 5.danů byl Brit Andy Watson poražen ve finále Belgičanem Simonnim. V zápasech kategoriíí od čtvrtých danů jsme mohli vidět korjú kata škol Musó Šinden rjú, Musó Džikiden rjú, Tamija rjú, Šinkage rjú. Snad jsem na žádnou školu nezapomněl.
Při večerní sajonara party se nám podařilo k našemu stolu přivábit a chvilku pobavit se senseji Kusamou a Aokim, dát jim ochutnat slovenskou čerešňovici atd. . Když jsme asi po 10 minutách rozhovorů také sháněli židli pro senseje Kišimota, jenž mezitím přišel ke stolu, tak byli sensejové průvodkyní odvlečeni, aby zahájili raut a již se od pořadatelů akce nevymanili. Sensejové se na párty moc dlouho nezdrželi a my také o moc dlouho ne.
Další den (neděle – 4.den) dopoledne byla v plánu soutěž týmů, kde tým ČR (Hyndrák, Kyncl, Balvín, Smolka) postoupil ze 4 členné skupiny (ČR, Švýcarsko, Španělsko, Izrael) z prvního místa, jelikož postupně porazil všechny skupinové soupeře. V prvním kole vyřazovacích bojů pak podlehl Itálii 0:3.
Nedělní odpoledne byl vrchol akce a to skládání zkoušek. Jak jsem psal, sensejové v porotě byli přísní, ti z nás co neuspěli, tak po té hledali informace o důvodech v rozhovorech se senseji Chrisem Mansfieldem a Victorem Cookem. Myslím, že zklamání pak brzy vystřídal v hlavě plán co zlepšit, kde jsou nejbližší zkoušky a jak se tam dostat. Takže zase světlejší zítřek.
Ještě si nakonec dovolím pár postřehů, proč si myslím, že bylo dobré navštívit tuhle akci:
1, člověk měl možnost získát rady, vidět a zeptat se na cokoli sensejů s 8.danem hanši, kde bylo možno vidět a cítit zkoncetrované usilí z x desetiletí cvičení a získávání zkušeností do jejich dovednosti, která je ohodnocena 8.dan hanši
2, docela dost se během těch 4 dnů nacvičilo, což v dódžó lze nacvičit třeba za měsíc
3, byl to test vlastní osobnosti, ať už mentální zátěže při zápasech a zkouškách, nebo při skupinovém cvičení, kde často nebylo dost místa a bylo třeba najít v sobě trochu ohleduplnosti, také pomohlo vnímat dění kolem sebe nebo schopnost udržet pozornost a ostražitost při celodenním výkladu
4, pochopil jsem, že je dobré se naučit lépe anglicky a aspoň trochu japonsky 🙂
5, účast způsobila potěšení z průběhu akce a motivaci pro další cvičení a chuť se zlepšovat a bylo vidět, jak jsou na tom také s úrovní iaidó jinde v Evropě.
6, soutěž v iaidó není nic proti duchu budó nebo iaidó, jde o to jen předvést své iaidó právě v ten a ten okamžik. Je to prostě zkouška schopností naší osobnosti – psychické, technické a fyzické připravenosti (nic víc, nic míň) – zkouška určená k naší zpětné vazbě pro náš další vývoj – toť můj názor a myslím, že sensejové to také vidí podobně. Zatímco oni mají enbu, my začátečníci máme šiai. Pomalu začínám chápat slova senseje Victora Cooka o tom, že je důležité podstupovat taikai v iaidó.
Tak to bylo snad vše. Poděkování patří T. Kynclovi a M. Kolískovi za to, že cestu ČR-Paříž-ČR s námi auty zvládli rychle a bezpečně.
Pár fotek ode mně, ještě přibudou další od kolegů.
Fotky z akce ze stránek Nozomi dojo: http://www.fotogalerie.nozomi.cz/fotoakce/2010/Mistrovstvi_Evropy_2010/index.html
Další galerie od francouzských pořadatelů http://eic.france.free.fr/eic/diaporama/index.html
Dovolil jsem si vypůjčit od Honzi Vebersíka z Nozomi dojo společnou fotku celé naší výpravy se senseji po soutěži jednotlivců – zleva Pavla Štěpánová, Honza Vebersík, Vláďa Hyndrák, Tomáš Kyncl, sensej Džúniči Kusama, Michal Kolísek, sensej Čihiro Kišimoto, Pepa Smolka, sensej Ejdži Aoki, Petr Březina, Pavel Balvín.
Na youtube jsou videa všech finálových zápasů – od uživatele bhoas.
Finále 4.danů: http://www.youtube.com/watch?v=Ej7zHNbqd_o&feature=related
Finále 5.danů (Simonni z Belgie (v černém, Musó Džikiden rjú), Watson z Britanie (v bílém, Musó Šinden rjú)): http://www.youtube.com/watch?v=7NXomaISILg
Briza
