Internetová encyklopedie Wikipedie říká o výrazu Misogi následující:
„Misogi (japonsky 禊) je šintoistický očišťující rituál prováděný dvakrát do roka. Během tohoto rituálu se věřící očisťují pod vodopádem nebo v proudu většinou studené vody. Rituál se odehrává před východem slunce “ …
V jiných zdrojích lze nalézt další vysvětlení např.
„Očistné rituály šintó vycházely z předpokladu, že je nutné se všem znečištěním vyhnout a pokud se nahromadí, je potřeba nečistoty periodicky odplavovat purifikační a obnovovací obřadní procedurou tak, aby výsledkem bylo subjektivní obnovení původního stavu čistoty. I mnohé jiné náboženské systémy věnují pozornost principům očišťování, a zvláště pak očistě ducha. Například křesťané se svými hříchy pravidelně předstupují k svaté zpovědi.“ ( použito z vyčerpávajícího článku Miroslava Kodyma na http://aikidodejvice.euweb.cz/Clanky_misogi.htm )
U nás v dódžó misogi provádíme také, ale odlišným způsobem (a určitě nejsme v ČR jediní 🙂 ) a to při prvním oddílovém cvičení v roce se cvičí „očišťující“ suburi – tentokráte provedením 2010 seků + 1 sek. Moc se nás sice nesešlo, ale o to intenzivnější se mi to zdálo. Odhaduji, že celé cvičení trvalo něco kolem hodiny. Přišlo mi zajímavé, co se během té hodiny děje s tělem i s myšlenkama, ale to je na každém, aby misogi zkusil.
Během cvičení jsem zjistil, že za ten minulý rok jsem se snad už naučil držet meč, vedení meče také lepší no a v polovině mě mírná bolest v kříži upozornila na to, že tanden ještě moc zapojit neumím. Snažil jsem se to po zbytek suburi napravit a aspoň mi lépe utíkal čas. Bolest zad zmizela, za to svaly na ramenou jsem cítil až do konce. Pár puchýřů na rukou budou památkou na misogi ještě pár následujících dnů.
Prostě jsme si pěkně a vydatně s elánem zasekali, každý se s tím počtem seků vypořádal mentálně i tělesně úspěšně sám a nějaké ty „nečistoty“ pot i mozek také vyplavili. Tím jsme snad naplnili smysl misogi a to je kování čistého ducha (seišin tanren). No a jak Vláďa po skončení navrhnul, mohli by jsme to dělat častěji během roku. Já se tomu po té poslední zkušenosti bránit nebudu, jelikož se mi to svým způsobem libilo. 🙂
Briza
7 ledna, 2010 at 9:18
Pěknej textík… taky jsme si letos uspořádali netradiční „misogi“ Na běžném tréninku džódó jsme hodinu dělali základní techniku honteuči na místě. Pro všechny překvapení a zajímavá zkušenost, řekl bych 🙂